Leden 2012

2. kapitola - Záhadné Concorde (5/8)

25. ledna 2012 v 0:01 | Anna Volfová
...vidět závodit," protestovala Sarah.
"Ale naopak je docela dobře, že oni nemůžou vidět nás," upozornila nás Diana.
"To jsou jenom měsíčn velké prázdniny?" podivila se Mari.
"No... všude jsou jen měšíční velké prázdniny, ale v pololetí jsou další měsíční prázdniny," vysvětlila k našemu podivu Emm.
"A teď něco jako třešnička na dortu. Jsou tu tisíce tajných chodeb a já už vím o třech! Můžu vám je ukázat, jestli chcete..." ozvala se o chvilku později znovu Sarah.
"Jasně!" odpověděly jsme jí všichni jednohlasně a začaly jsme se chichotat.
"Taže půjdete z jídelní síně jakoby do knihovny, co jsem vám ukazovala asi ve čtvrtině cesty najdete sochu hrajícího anděla. Zavedu vás tam, aby jste věděli, jak otevřít tu tajnou chodbu. Vede do 'Andělské věže'. Je to nejnižší věž tady na akademii a přesto má nádherný výhled na část školních pozemků," povídala nám cestou Sarah, ale pak zmlkla a zastavila se před sochou anděl. Uprostřed schodů byla totiž rovná pložinka se zakulaceným zábradlím a před ním stál anděl, který hrál nádhernou melodii na zobcovou flétnu. Kamenné prsty se mu po ní ladně pohybovaly.
Sarah mu zakryla postupně tyto tři dírky: 1., 3., 5., anděl začal hrát jinou melodii a vznesl se do vzduchu. Odkryl dřevěná padací dířka s mosazným klepadlem (asi někají umělec experimentoval). Sarah je otevřela a rychle sešla po žebříku. Všechny jsme ji následovaly. Protože jsem šla poslední, dvířka jsem zaklapla. Žebřík byl opravdu kraťoučký a vedl do podzemní chodby, která byla dost široká a dost vysoká pro obyčejného dospělého člověka. V kamenných stěnách byly vytesané otvory a v nich věčně hořící pochodně zakryté tlustou vrstvou skla, snad aby se nikdo nepopávli.
Chodba byla dlouhá dobrých 500 metrů a na konci byl vysoký žebřík. Sarah ukázala na tři páčky zabudované ve zdi.
"První a poslední musí směrovat nahoru, ta uprostřed dolů. Jinak se vchod nad námi neotevře," vysvětlila nám.
Nasměrovala páčky v daném pořadí a vyšplhala po žebříku. My za ní. Otevřela dvířka, které nám následně podržela. Čekala, až všichni vylezou, pak jsme poodešli stranou, aby další socha anděla opět mohla přistát na padacích dvířkách.
"Tady musíte zadat stejný kód jako na začátku začátku chodby, aby vás anděl propustil. A na druhé straně jsou tké páčky, které musí být v...

(Pokračování příště - 8.2.2012)

Nevinnost

18. ledna 2012 v 17:33 | Anna Volfová |  Téma týdne
Co si představíte, když někdo řekne "nevinnost"? Já osobně si vzpomenu na moji oblíbenoeu knížku - Roztomilé Malé Lhářky. Tak se totiž jmenuje jeden díl z řady.

Nevinnost - dá se pojmout více významy, jako "zastánce spravedlnosti" musím říct, že je opravdu nepříjemné, když vás někdo z něčeho obviní a vy jste nevinní. Nemám to ráda. Je to opravdu nefér. Nevinnost by se měla více cenit a uznávat.

Ne každý je z nás nevinný, vzpomeňte si na vaše všechny skutky a zapátrejte v hlavě, kdy jste nemluvili tak úplně pravdu, kdy jste něco udělali špatného a nepřiznali se k tomu? Alespoň jeden příklad najděte, protože ten je snad v každém z nás. Nikdy jste nezalhaly? Myslíte si, že jste úplně nevinní?

Možná si říkáte, že nejsem zrovna moc nevinná, když něco takového píšu, ale to není pravda.Neříkám, že jsem úplněčistá, protože to není snad nikdo, ale snažím se, jak jen můžu. Nelžu. Pokudd už není únikové cesty ven a ocitnu se ve slepé uličce, odpovídám jen na to, na co jsem tázána. A pokud něco opravdu nechci říct, tak to neřeknu, ale nelžu. Protože lež má krátké nohy a s poctivostí nejdál dojdeš.

Snažte se i vy - dnešní svět se může změnit! Nemusíme být odrazem těch špatných, naopakmůžeme těm špatným ukázat pravou stránku života. První krok, který musíme udělat je, že začneme u sebe. Snažme se být opravdu nevinní a být příkladem ostatních. Nelžeme, buďme poctiví a upřímní. Tak by totiž měl svět vypadat.

2. kapitola - Záhadné Concorde (4/8)

11. ledna 2012 v 0:01 | Anna Volfová
...tváři. Určitě elfka.
"Jmenuji se Sarah a pocházím z Aphotke," představila se nakonec heelerka (sanabilistka). Odhadla jsem to, protože jako jediná zbývala a navíc ten název jejího města zní jako "lékárna", ale nějak si nevzpomínám, v kterém jazyce.
Chvilku mezi námi bylo zvláštní ticho, ale potom začala Emm:
"A kdy jste sem všichni přijely? Já asi tak před hoinou."
"Já jsem přijela s Jenny teď," řekla i za mě Marča.
"Asi tak včera o půlnoci," oznámila Diana, čemuž se ostatní smáli.
"Diana je vlkodlak a včera v noci byl úplněk," vysvětlila nám Emma. Pousmála jsem se.
"Já jsem přijela už před týdnem, zažádala jsem si o učebnice a učila se už něco napřed. Nevím, jak velké nároky zde budou mít," přidala se do rozhovoru Sarah.
"Pff, tak to já budu v učení hóódně pozadu. U nás na škole jsme toho moc neprobraly," zabrala jsem se do rozhovoru a doufala, že se z nás stají dobré kamarádky.


Protože Sarah přijela o týden dřív, měla čas si to tu všechno prohlédnout a tak nám nabídla malou prohlídku školy. Je fakt, že tahle akademie je tak obrovská, že ji nikdo nemůže znát nazpaměť ani po 100-letém usilovném učení všech plánlů školy. Je prostně nezmapovatelná! Joane McBellová měla pravdu - je naprosto luxusní.
Už přibližně vím, jak se z koleje dostat do jídelny a jedné z mnoha společenských místností, bezpečně najdu toalety a možná i knihovnu (ale těch je tady taky víc). Dokonce nás i Sarah zavedla do Pamětní síně, kde byly vystaveny blištivé zlaté, stříbrné a bronzové poháry a medaile. Všechno bylo ve skleněných vytrýnách, které, jak se zdá, byly pravidelně leštěné.
"Je to tu fakt úžasné! Ale jen mi tak vrtá hlavou... za celou dobu jsem nespatřila ani jednoho kluka. Kam se všichni poděli?" zeptala jsem se.
"Klukům začíná a končí rok o měsíc později, v září jim totiž probíhají olympijské soutěže v různých fyzických dovednostech. Je to důležitá událost a každý, kdo něco znamená se na ně alespoň přijde podívat. U holek to není tak důležité, snad jen u nás, elfů. Olympijské soutěže pro holky ale probíhají v srpnu," vysvětlila mi trpělivě Emm.
"Ato je pěkně nefér, kvůli tomu je nemůžeme...

(Pokračování příště - 25.1.2012)