2. kapitola - Záhadné Concorde (3/8)

29. prosince 2011 v 21:54 | Anna Volfová |  Kniha CONCORDE
...měsíci je to čtrnáct dní. Za celý školní rok se toho naučíte jako za dva ve vašem světě. Ostatní už podepsali smlouvu a jsou na koleji. Budete ji chtít podepsat také?" zeptala se nás a podala nám list paíru. Důkladně jsem si ho prohlédla, pak jsem ho podepsala. Marča bez váhání také.


Od dne 21. září 2012 se zavazuji tím, že budu pro ministerskou zaměstnankyni Joane McBellovou vykonnávat různé úkoly na mé úrovni a na oplátku mi Joane McBellová bude platit stipendium na luxusní škole Alma Mater. Od této smlouvy můžu kdykoliv odstoupit a to bez podání jakkéhokoliv důvodu. To platí i pro Joane McBellovou.
Podpisy:
Joane McBellová
Jenny Harrisnová
Marianne Smithová






Nevěděla jsem, co si mám myslet, když jsem to podepsala, ale já jsem Joane McBellové věřila a myslím, že Marča také.
Joane McBellová nás zavedla do školy, bylo to asi 10 minut od ministerstva. Cestou nám nakoupila nějaké pěkné oblečení, co se nosí tady v Concorde (mě se teda líbilo víc, než to naše klasické) a další předměty denní potřeby, včetně hygienických. Řekla nám, že první dva měsíce máme od úkolů pokoj, ale pak že už něco budeme muset plnit.
Joane byla na nás opravdu milá a zavedla nás do našich pokojů na koleji. Měli jsme ty nejlepší a každá svůj pro sebe. Vedle mě byla Marianne a dál pak naše nové spolužačky a spolupracovnice. Nakonec se s námi Joane rozloučila a dala nám "telepatik" na dorotumívání. Je to v podstatě vylepšený telefon zadrmo. Na displeji se nám zatím jen zobrazovalo jméno Joane a mě Marči. Když ale poznáme někoho nového s telepatikem, můžeme si ho přidat do seznamu.
Hned jak jsme si uklidily všechno do skříní, chtěly jsme se seznámit s našimi novým spolužačkymi, a tak jsme zaklepaly na jejich pokoje. Naštěstí byly všichni hned v tom prvním.
"Ahoj, já jsem Jenny a tohle Marianne, ale říkejte jí Marčo, nebo Mari," představila jsem nás nejistě.
"Já jsem Diana," ozvala se dívka s nejrozcuchanější hřívou, co jsem kdy viděla. To musela být ta vlkodlačice.
"Emma, Emma Forestiová," přikívla nepřítomě dívka se špičatými uši a se zářivě neonovýma očima. Stejné barvy měla i nějaké znamení na...

(Pokračování příště - 11.1.2012)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama