1. kapitola - Náznaky (5/5) (+ Bonusové čtení navíc)

29. prosince 2011 v 21:38 | Anna Volfová |  Kniha CONCORDE
Další den byla sobota, tak jsem se hned brzy ráno vydala za Jenny. Ale protože byla docela zima a hustá mlha, vzala jsem si svůj oblíbený kabátek.
"Myslím že stejný znak, co byl na památníku je i na účtence. To C, co vypadá jako nula. Akorát na účtence je to spíš nula, co vypadá jako C," vykládala jsem rychle Jenny, která přímo hltala každé mé slovo.
"Já jsem si zase všimla, že na telefonním ciferníku je místo nuly stejný znak jako na pamáníku na náměstí. Nejsem si ale jistá, jestli to není jen odmazaný kousek barvy," pokračovala na to Jenny, která to ale na rozdíl ode mě říkala úplně lhostejně.
"Podle mě všechy ty tři věci spolu souvisí..."
"Ale jak?"
"Nevím, možná bychom měli zavolat do toho papírnictví a zeptat se, telefonní číslo je na účtence."
"To je podlé," protestovala Jenna, ale nadarmo.
O pár minut později jsem už totiž vyzváněla papírnictví Concorde.
"Toto telefonní číslo neexistuje," ozvalo se s telefonu. Byla jsem naštvaná! Co mají co dávat na účtenky telefonní čísla, která neexistují?
"Mari," ozvala se znovu Jenn.
"Nevzpomínáš si náhodou, jestli jsme před týdnem náhodně nevytočili i papírnictví Concorde? Víš, jak jsme si dělaly srandu z lidí..."
"Máš pravdu, na něco takového jsme narazili," řekla jsem vítězoslavně a přemluvila Jennu, aby šla se mnou a zeptala se u správce na volaná čísla.
O půl hodiny později už jsme si prohlížely výčet z pátku, 13. září, kdy telefon zaznamenal nejvíc hovorů. Srovnávala jsem číslo z účtenky s ostatními volanými čísly. Jendo přesně shodné jsem našla - 497281104. Musela jsem hned potom vytasit drobáky a zavolat tam. Z telefonu se ozval dobře známý hlas:
"Volaný momentálně není dostupný, zanechte prosím vzaz," pak to v telefonu píplo a já jsem zavěsila.
"A jsme o krok blíž naší nové záhadě," řekla jsme tajuplně.
"Eh, Mari, nechci tě vyvádět z omylu, ale jáké nové záhadě? Na tom nci záhadného není."
"Ale je. Jen se koukni na ten ciferník - vidíš, místo nuli je tam znak co se tak trochu podobá C. Stejný znak je i na náměstí na pamětníku a další je tady na účtence. A všechny jsou nějak spojené s tím Concorde, ani nevím, co to je."
"A jak prosím tě souvisí ciferník s Concorde?"
"Ten ciferník je jen tak náhodou na telefonu, který je jediný, z kterého se dá telefonovat do papírnictví Concorde."
"No, hlavně že je pořád nedostupné," neodpustila si poznámku Jenny.
"A víš co? Zavolám tam znovu. A zeptám se co znamená ten znak v číslu účtenky. A když tam nebudou, nahraju vzkaz."
"To ti stejně nijak nepomůže, když voláš z veřejného telefonu."
Ale já už jsem Jenny neposlouchala, vhodila jsem do telefonu další 5-ti korunu a připravila jsem se.
"Volaný momentálně není dostupný, zanechte prosím vzaz,"
po pínutí jsem řekla: "Dobrý den, mám účtenku s číslem 7564123C7854C585. Docela ráda bych věděla, proč je to číslo tak dlouhé a proč v něm jsou písmena nebo znaky co vypadají jako C a 0 zároveň," a naštvaně jsem zavěsila.
Otočila jsem se na Jenny, která zadržovala smích, ale mě to bylo jedno. Pak se ale její úsměv z tváře vytratil a upozornila mě, že telefon zvoní. Zvedla jsem ho.
"Jste chytrá děvčata a takové my potřebujeme. Takže to dlouhé číslo je heslo, které vás zavede do světa Concorde, kyž si stoupnete na náš památník a nikdo vás nubude vidět. Jen to zkuste. A to C co vypadá jako nula vypadá tak proto, aby se dalo do účtenky zamaskovat. Zbytek informací na druhé straně, tak si pospěšte!"
Podívala jsem se na Jenny a bylo evidentní, že to také slyšela. Rozhodla jsem se že tam půjdu, protože tím nic neztratím a chtěla jsem nadále věřit v to, že je to opravdu nadpřirozené. Protože já vždycky chtěla mít něco společného s nadpřirozenem. Ale když jsem viděla, že se Jenny nepohnula z místa, zatáhla jsem ji a vzala jí za ruku. Dovedla jsem jí až k památníku, na který jsme si nakonec obě stoupli. Protože byla hustá mlha, bylo vyloučené, že by nás někdo mohl vidět.
Znervózněla jsem. Věděla jsem, že chci prožít něco nadpřirozeného a že s tím chci mít něco společného, ale vím taky, že jsem hrozně naivní, když si myslím, že nás to převeze někam pryč a tam budou kouzla a čáry. Nejspíš si z nás někdo jen vystřelil a teď se nám hodlá vysmát. A to, že nechci už jen číst a dívat se na na věci, které bych sama chtěla zažívat s tím nijak nesouvisí. Pokaždé se sama sebe musím přesvědčovat, že nic takového neexistuje, že mi nikdy nepřijde "dopis z Bradavic" a že nejsem určená k něčemu, o čem neví. Ale umíte si představit, jak by bylo super, kdybych se opravdu mahla učit nějaké kouzla? Jak by bylo super, kdybych znala nadpřirozenum? A co víc, kdybych k němu patřila?
"Neidealizuj, Marriane Smithová. Nebuď paranormální!" okřikla jsem se v duchu.


Bylo to neuvěřitelné, ale myslím, že se to opravdu stalo. Bylo to, jako kdybych i s Jenny náhle vyletěla do vzduchu a stalo se nám něco opravdu nadpřirozeného! Vznášeli jsme se výš a výš, pokud vím, protože v husté mlze jsem toho moc nerozeznala. A pak najednou jsem začala padat... a dopadla jsem do něčeho měkkého a na pohled zeleného.


(Pokračování příště - až 30.11.2011 - z důvodu prodloužené kapitoly)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama