1. kapitola - Náznaky (1/5)

14. září 2011 v 0:01 | Anna Volfová |  Kniha CONCORDE
KAPITOLA 1.
NÁZNAKY
(vypráví Marianne)
Dnes je pátek, 13. Tento den pokládá většina lidí za nešťastný nebo smolný, ale já jsem takové lidi nikdy nepochopila. Vždyť je to ojedinělý den! Kolikrát v roce ho můžete zažít? Většinou jen jednou a díky tomu podle mě také přináší štěstí. Jako příklad si můžeme vzít dnešek - ve škole jsem dostala jedničku a přitom jsem nepsala žádný test, nikdo mě nevyzkoušel, nedostali jsme žádný domácí úkol a žádná učitelka si nevšimla, že jsem předbíhala ve frontě na oběd. Navíc jsem cestou domů našla kovovou padesátikorunu, a tak jsem si rovnou s Jenny koupila zrmzlinu.
Jenny je moje nejlepší kamarádka už od školky - vzpomínám si na první den, jak jsem vstoupila s mamkou do dveří a viděla spoustu dětí, jak se perou o plyšáky, strkají se u malého dřevěného krámku, hází po sobě velké molitanové kosty a jak si navzájem kradou Barbie do domečku pro panenky. Jen Jenny byla sama u umělé kuchyňky a předstírala, že peče bábovku a zdálo se, že se dobře baví. Pak jsme se na sebe podívali a ihned se jsme se jedna druhé zalíbili. Šla jsem k ní zeptala se jí:
"Ahoj, já jsem Marianne, ale říkej mi prosím jen Mari, nebo Marčo. Můžu se k tobě přidat? Chci taky vařit."
"Já jsem Jenna. Fajn, budeš mýt nádobí, krájet bábovku ... a obsluhovat hosty u stolu", Kelly ukázala k malému stolku s židličkami, na kterém byli posazení dva roztrhaní plyšáci. A mě se to moc líbilo, tak jsem se okamžitě s Jelly skamarádila.
No a dneska jsme se dohodli, že půjdeme ven do parku a každá vymyslí nějakou hru, ale já jsem se k tomu ještě nedostala a asi hlavně proto, že u mě v pokojíčku je velká pohodlá postel, vedle které je noční stolek plný sladkostí a abych nezapomněla, směrem k posteli je natočená digitální televize LG s DVD přehrávačem. Je to můj malý luxus a nikdy se mi z něj nechce, ale když jsme se dohodli, že každá něco vymyslí, tak se budu snažit.
Dálkovým ovladačem vypnu televizi, vstanu a ustelu si postel, vytáhnu si malou knížku s nápady, co dělat když je nuda, sednu si k dřevěnému psacímu stolu na polstrovanou židli a čtu si ji. Přitom žvýkám moji oblíbenou Huba-Buba žvýkačku v puse. Protože se mi nic nelíbí, usilovně se snažím něco vymyslet, ale napadají mě jen nápady, které bych neoznačila zrovna za geniální - jako například poslat naší...

(pokračování příště - 28.září 2011)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama